Tag Archive for film

Fotograf – Irena Pavlásková (2015)

Viděli jste už nový film režisérky Ireny Pavláskové “Fotograf” ? Film založený na motivech ze života Jana Saudka natočil kameraman David Ployhar na kameru Arri Alexa s Panavision Primo spherical lenses.
Hrají: Karel Roden, Marie Málková, Vilma Cibulková, aj.
Zajděte si do kina 😉

irenapavlaskova_fotograf_pic0003

Režisérka Irena Pavlásková a kameraman David Ployhar, foto Václav V. Sadílek

Na stránkách České televize se v sekci videoarchivu můžete podívat na 15 minutový film o filmu Fotograf !

Jak vznikal film inspirovaný osudy Jana Saudka, fotografa světových kvalit a člověka proslulého odvázaným životním stylem? Odpověď dávají režisérka snímku Irena Pavlásková, hlavní herecké hvězdy Karel Roden a Máša Málková i Jan Saudek sám. Scénář, kamera a režie I. Spasov.

http://www.ceskatelevize.cz/porady/11048340267-film-o-filmu-fotograf/21551212100/video/

irenapavlaskova_fotograf_pic0002

Herec Karel Roden, foto Václav V. Sadílek

Na webu filmu Fotograf najdete také video bonusy- mini reporty z natáčení či rozhovory s tvůrci.

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10447549797-fotograf/21351212055/bonus/

irenapavlaskova_fotograf_pic0001

Kameraman David Ployhar, herečka Zuzana Vejvodová, foto Václav V. Sadílek

ZDROJE:

web České televize, http://www.ceskatelevize.cz

web ČSFD, http://www.csfd.cz

web filmu Fotograf http://www.filmfotograf.cz

Tento článek byl napsán pro facebookový profil stránky Panavision Prague. -113kw-

 

ROOTS IN EGO – the movie

roots in ego movie by 113kw

 

 

 

 

 

Roots in ego je filmové filozofování o původu zla v životech lidí v dnešním světě (možná na první pohled až křečovitě) zábavných, nikdy nekončících party a drog… http://rootsinego.113kw.net/

Když mi bylo 15 kromě Smashing pumpkins, R.E.M. a cdček z časopisu Tripmag jsem díky spolužákům z gymnázia poznala zvláštní hudbu – předávala se na stokrát přehrávaných kazetách, na kterých byla jména NSK, nebo CA či Spiraly …začala jsem jezdit na techno. Subkultura mne uchvátila, a celé roky mne něco obsesivně nutí k tomu, že musím filmově ztvárnit svoje zážitky a zážitky svých přátel. Je to jako nutkání, které se krátkodobě vytratilo po smrti kamarádky ze střední školy… po roce mne to ale zase táhlo k tomuhle cíli. Obětuji filmu všechny své další koníčky (které nemám), dovolené, práci, výdělek, oblečení, kadeřníka, vztah, bezesné noci, slunné dny… Nemohu jinak. Psát! Točit! Stříhat!

Pokud vás zajímají moje dosavadní filmy, jsou ke shlédnutí na http://www.youtube.com/113kw , nebo se podívejte do mého životopisu/CV na http://www.info.113kw.net .

Po mnoha peripetiích a nejasných zážitcích, po nocích a nocích strávených učením se jak se pracuje s videem, po několika prvních videích a “dokumentech” a projektu (ve spolupráci se Strahov Soundem) shorteknomovie , po třech letech studia dramaturgie (a stavby příběhu obecně) jsem napsala scénář – příběh, který se stal, který se stává, který je částečně i symbolem…

ROOTS IN EGO: IS THERE ANY GOOD ?!
#rootsinego je totálně nezávislý film, vznikající díky sociálním sítím, spojující profesionály a nadšence. Nyní ve fázi postprodukce

A po mnoha dalších nesnázích, a mnoha lidech, kteří nechápali, kdo jsem a co dělám, nakonec vlastně jen díky existenci sociální sítě facebook a filmově orientovaných zájmových skupin na něm, se mi podařilo dát dohromady štáb lidí, které film nadchnul, a byli ochotni se mnou jít do tvorby bláznivě rozsáhlého projektu.

Roots In Ego je lehce kuriózní, vysněný projekt, scénář z prostředí alternativní kultury a nekomerčního světa mejdanů, napsaný dle námětu začínající autorky s pseudonymem 113kw, který vzniká -jak překvapivé- s extrémně nízkým rozpočtem a ve volném čase podílejících se profesionálů, z nichž někteří mají již na kontě řadu významných projektů.

113kw movie

113kw movie aneb jak si plním svůj sen…

 

Průběh příprav můžete sledovat na FB stránce:

 

http://www.facebook.com/rootsinego

 

a pokud se chcete více zapojit, můžete sledovat přípravy
podrobněji ve skupině pro “štáb” filmu

 

facebook groups – rootsinego

 

http://www.facebook.com/groups/rootsinego/ .

 

Pak ještě existuje tajná skupina jen pro profesionální členy štábu, ale ta je tajná i pro čtenáře mého blogu 🙂

Musím především poděkovat výtvarníkům Kamile Burianové a Michalu Jünglingovi a zvukaři Martinu Hejlovi, kteří jsou se mnou od začátku, za nezdolnou aktivitu a nekonečně velkou pomoc Týně Karnetové, Viktorii Hrbáčkové a Jendovi Pavlíkovi a rekvizitářce Ditě Löffelmanové, pak také geniálním maskérům FXcreator Josefu Rarachovi a Vlado Taupeshovi, a i produkčnímu Jaro Vackovi a casting director Lence Olšanové, za jejich profesní zkušenosti a ochotu je věnovat realizaci mého nápadu,a pak chci také poděkovat svým přátelům Adéle Marešové a Coline Nové, za jejich “spirituální inspirace” a myšlenkovou podporu. Děkuji Vám všem, včetně svých rodičů, kterým děkuji za každé nové ráno 🙂 , docentu Antonínu Weiserovi a ak.mal. Magdaleně Cubrové, lidé mne blízcí a drazí, DĚKUJI VÁM, protože bez pomoci těchto mne blízkých lidí by projekt vypadal úplně jinak.

Oficiální info o filmu:

logo roots in ego

 

Název „Roots in Ego“ si autoka zapůjčila z knihy „Perspektivy“
od britského filozofa Paula Bruntona, který ve stejnojmenné kapitole hovoří o zlu jako o veličině pramenící výhradně z lidského ega. Mladá autorka Kristina Weiserová pracuje ve filmovém a televizním oboru od roku 2005, na pozicích od komparsu, přes klapku, skript, až druhou asistentku režie. Studovala novinařinu a dějiny a teorii divadla a filmu, a přináší příběh z prostředí, kterému se již v několika audiovizuálních počinech věnovala.Film je určen pro moderního diváka a fanoušky krátkého filmu. Své příznivce si najde i mezi návštěvníky žánrových festivalů.

Realizace
Premiéra: 2014
Natáčení: 11.7. – 20.10. 2013
Lokace: Praha – Žižkov, Uhříněves
Formát: Full HD, digital
Délka: 35 minut

IS THERE ANY GOOD?!
Ošklivý příběh o zlých lidech ze Žižkova.
Sleduj příběh dvou sester a jejich přátel,
plný drog a elektronické hudby, odehrávající se v jediném dni.Roots in ego je příběh Natálie a její sestry Karolíny.
Natálie dělá poledance, Karolína pracuje v piercingovém salonu,
Luboš žije hudbou a je dj, Oskar a Petr žijí organizováním
prodělečných party a někteří…myslí jen nadávají po práci u piva…
jiní filozofují u nečeho ostřejšího … Je tu nějaké dobro?
Kde se bere zlo? A jak to dopadne s Natálií?

Začal(a) leden 2013

Datum vydání 2014

Studio 113kw.net

Souvisí s drogy, žižkov, zlo

Hrají Eva Kavanová jako Natálie Haabová //
Štěpánka Pencová jako Karolína Haabová //
Míra Nosek jako Oskar Tzolkin //
Michal Dudek jako Martin Princ //
Radovan Klučka jako Luboš Roll //
Norbert Žid jako Karel Čech // a další

Režie Kristina 113kw Weiserová

Předloha původní námět

Pohlaví Množné číslo (neutrální)

Scénář Kristina 113kw Weiserová, dramaturgie Vlad Taupesh

Produkce produkce Kristina 113kw Weiserová, Týna Karnetová, Viktorie Hrbáčková, grafika Kamila Burianová, kamera Tomáš Dohnal, zvuk Martin Hejl

http://rootsinego.113kw.net

Odhození přesnosti – citace Sergej Ejzenštejna

Dva experimentející umělci 19.století – malíř a básník – usilovali o estetické formulování této “nepravidelnosti”. Renoir vyslovil tuto tezi:

Krása každého popisu nalézá svůj půvab v rozmanitosti. Přírodě se příčí jak vzduchoprázdno, tak pravidelnost. Z téhož důvodu si nemůže žádné umělecké dílo činit nárok na toto označení, nebylo-li stvořeno umělcem, který věří na nepravidelnost a odmítá jakoukoli předem danou formu. Pravidelnost, řád, touha po dokonalosti (což je vždy falešná dokonalost) je pro umění zhoubná. Jediným způsobem, jak uchovat vkus v umění, je vštípit umělcům i veřejnosti vědomí nepravidelnosti. Nepravidelnost je základem jakéhokoliv umění.

A Charles Baudelaire napsal ve svém deníku:

To, co není slabě zkreslené, postrádá citovou přitažlivost; z čehož vyplývá, že nepravidelnost – to znamená neočekávanost, překvapení a údiv – je podstatnou součástí a znakem krásy.

báseň 1919 – FILM

Úryvek z básně Stanislav Kostka Neumann – FILM

(cituji jen to, s čím se stotožňuji)

 

Miluji také film, když bláznivě letí,

pobádán biči zběsilé hudby.

Zpívej mi, vodopáde věcí a lidí, stromů a strojů, dětí,

když se tak řítíš mezi břehy věčně dvojité sudby

světla a stínu.

 

Měňavý světe, miluji všelidskou domovinu

a všecko nenávidím, co nás násilně dělí.

(…)

 

Měňavý výtažku světa, světe kondenzovaný,

světlem a stínem modelovaný,

jak ševelíš, zpíváš, vzlykáš, řveš,

ač němý!

 

Jak řítíš se, potácíš, plyneš a jdeš!

Života strome zatřeseš,

že větvemi všemi padají plody

po svahu travnatém, do čiré vody,

ulice, trati a stezky jsou jich plny,

moří a jezer je houpají vlny,

činžáky, dílnami, chrámy a paláci

valí se jejich příval,

ticho i hlomoz, páni a žebráci,

kdo by tu nevěřil, kdo by tu zíval,

ctnost je tak rudá a zločin tak bílý,

instinkty kalkulují a rozum šílí,

činy jdou po špičkách, sny lomcují závěsy,

nad vodou chvěje se vrbový list,

láska se červená, zelená se nenávist,

země se objímá s nebesy.

(…)

Stanislav Kostka Neumann – FILM  (1919)

The 48 hour film – CHALLENGE ACCEPTED! – COMPLETED – and screwed :-D a bit/lot

header 48 hour film

The 48 Hour Film Project is a wild and sleepless weekend in which you and a team make a movie—write, shoot, edit and score it—in just 48 hours.
On Friday night, you get a character, a prop, a line of dialogue and a genre, all to include in your movie. 48 hours later, the movie must be complete. Then it will show at a local theater, usually in the next week.In 2012, over 50,000 filmmakers will make almost 4,000 films in 120 cities on 6 continents around the world. Over the 11 years of 48 Hour Film Project over 19,000 films have been made by 278,000 people.

prize 48hour film

Prize

Our HistoryThe 48 Hour Film Project’s mission is to advance filmmaking and promote filmmakers. Through its festival/competition, the Project encourages filmmakers and would-be filmmakers to get out there and make movies. The tight deadline of 48 hours puts the focus squarely on the filmmakers—emphasizing creativity and teamwork skills. While the time limit places an unusual restriction on the filmmakers, it is also liberating by putting an emphasis on “doing” instead of “talking.”

Back in May 2001, Mark Ruppert came up with a crazy idea: to try to make a film in 48 hours. He quickly enlisted his filmmaking partner, Liz Langston, and several other DC filmmakers to form their own teams and join him in this experiment. The big question back then was: “Would films made in only 48 hours even be watchable?”

The answer was a resounding yes, and now ten years later and with more than 400 competitions having taken place around the world, it is amazing to consider the success of the Project. 2012 marks the 11th time we’ve visited Atlanta, Los Angeles, New York and Austin, and the 13th time for DC.Our smallest team has consisted of one person who sets up the camera then runs around to be “on-camera”. Our largest team to date was a team from Albuquerque with 116 people and 30 horses! We’ve had about 19,000 teams in the Project over the years, and at 13 people per team, that translates to roughly 278,000 people who have answered the call to come on out and make a movie.
( quote from http://www.48hourfilm.com )

I´m in!!!

Team could be one person, so… I´m in ALONE yes hahahah. Friends will help, if not, no tragedy. Just want to try it, why not?4-7 minutes length movie? I want to try it!

😀 😀 😀 😀

Let´s give it a try 😀 SO EXCITING, FEELS HIGH ALREADY!!!

 -113kw-


48 Hour Filmmaker: Prague 2012

 

 

Update 01/10/12 I didn’t make it. I’m still working on it. Impossible because of “need for sleep”. I felt asleep with laptop on me, trying to convert some material 🙂 total exhausting… But still working on it, will be funny 😀

Update 02/10/12 FINISHED! AFTER 100 HOURS! IT MAKES SENSE A BIT (I HOPE)… but… definitely it is impossible for just ONE person to make the movie in 48 hours.

This version I made will be seen in cinema Lucerna, on 05/10/2012 at 18:00 . But…I am not happy, because I think the movie is not good… I see so many faults in it, and so many ways to do it better…

Online version MUST be edited more… oh my god I I have the feeling that it is completely SHIT in every kind of way… 🙁 uh…but

 

 

I feel so happy for writing the script, for joining the competition. But I feel realy sad about the think…that…I was thinking I can realy make it alone in 48 hours. I was kinda thinking… Kim Ki Duk made also a movie only on his own…. full length…and this is only five minutes, just like some business video I make for work… but… first I am NOT as experienced like Kim Ki Duk YET (and I have to work my ass out to be half like him…) … (thinking about how we met him on Karlovy Vary festival, and I was sitting next  to him …) and second – HE made it in 3 years! KIM KI DUK! Y_E_A_R_S_!!! And I wanted to create piece of ART in 48 hours???

…just one small…small piece, people would think… oh my, it is nice and I will think about it….

… why it didnt work the way I pictured it?

First I need a good actrice and actor. From theatre, young students possibly. Character faces. Second I need a great camera and cameraman. Third I need to make a storyboard – a little. But maybe with a great cameraman like Jan J.Filip I can do it without storyboard. God knows if he would want to help me.

Fourth I need a sound (operator? director?) for it, because otherwise, it is IMPOSSIBLE do it on my own… (so AMATEUR look :-/ )

Fifth I need two editors (edit guys?) …one will start editing as soon as we finish the first scene…

….

My god my movie is SO AMATEUR! it is horrible. people willl hate it, it is a great shame. ….younger people can do better stuffs. but did they try to say somethink bigger with the movie? Maybe… … I tried… I failed? …

 

 

I LEARNED A LOT NEW… FOR THE MOST I REALIZED, I CAN DO IT… BUT I THINK I CAN DO BETTER… It is something COMPLETELY DIFFERENT try to build story, and the most – to transport it to people… and I dont think I made it… definitelly NOT in this version…and for more the camera is HORRIBLE… so sad… it is the WORST camera I had in my movie, probably…yes, there are some nice shoots from the morning, but they are also bad quality, and too short. And the worst is that ugly shoots from club are there for a long time… MUST definitely change this before put it online.

Now the whole movie looks like made from 8 years old child…

But on the other hand, I learned a lot from this experience. And I am happy it will be screened in theatre Lucerna. It is shit, but I tried for a bit of “spirit” in it 😀 lol… damned, for a while, I was realy sure I can make it great… but without help of others professionals it is impossible… I cant act, take great camera, direct it, record sound and cut it after this. Sure not if the genre is fantasy… but, whatever, I dont regret it …maybe… I hope that Friday when everybody will see it, they will think I am crazy or what… but I dont have time for going there…but…shame… ? maybe…no so what… I did what I did.. it is maybe worse camera than my last movie, but… it was DOCUMENTARY… and this is all my story, MY fiction…I felt like I HAD to do it… like it MUST happens… so I did the best I can on my own…

 

 

 

I DONT CARE ITS ALRIGHT I DONT CARE ITS ALRIGHT HEY HEY YEY HEY…

 

whatever..if everybody in the cinema will see my ugly movie, and think about me that I am looser, and tell it to everybody… I think… KEEP TALKING BITCH YOU MAKE ME FUCKIN FAMOUS :-F dont care about what other people say… dont take it to HARD ( however strong words I write here, I always take it hard…everythink…) but thats the modern – no care – mask.

 

the ugly movie – up to you to consider if it is good or not…

 

 

 

 

 

Spalovač mrtvol – rozbor záběrů

Spalovač mrtvol  –  premiéra 1969
Režie Juraj Herz
Scénář: Ladislav Fuks spolupráce Juraj Herz
Kamera: Stanislav Milota
II.kameran: Bohumil Rath
Světla: Pavel Brodil
Střih: Jaromír Janáček

Dualita přitažlivosti a odpudivosti dodává filmu na jedinečnosti.

Juraje Herze zaujal již název románu Ladislava Fukse.

Spalovač mrtvol 1969

Režisér Juraj Herz si vybral jako předlohu stejnojmenný román Ladislava Fukse. Spolu pak psali scénář celý rok.Kameraman Stanislav Milota významně spolupracoval na technickém scénáři.
Film vznikal v uvolněné atmosféře Pražského jara. Po příjezdu sovětských tanků byl jedním z posledních, které se ještě dostaly v období 1968-1969 do kin.

Kromě Spalovače Mrtvol to byli také filmy Farářův konec, Zbehov a putnikov, Žert, Všichni dobří rodáci.

Spalovač mrtvol 1969
Juraj Herz plánoval další spolupráci s Fuksem, politická situace to však vyloučila. V roce 1973 byl Spalovač mrtvol v kinech definitivně zakázán.
V roce 1972 Spalovač mrtvol získal na katalánském mezinárodním filmovém festivalu Sitges tři ceny (Medalla Sitges en Plata de Ley)  za nejlepší: film, herec v hlavní roli a kameru.
Rok 1969 – Trilobit FITESU – režie Juraj Herz, kamera – Stanislav Milota
1969 – Stříbrná siréna na Přehlídce československých filmů v Sorrentu

Herz původně plánoval další adaptaci Ladislava Fukse, ale po filmu Morgiana musel o každý svůj film hodně bojovat. Točil různé pohádky a náměty, u kterých se nedalo vytvořit žádnou souvislost s kritikou režimu (např. Holky z porcelánu, Holka na zabití, Den pro mou lásku,  Panna a netvor …) Když nakonec natočil extremní film Straka v hrsti, došla cenzorům trpělivost a tento film již šel okamžitě do trezoru.

(HAMES, Peter. 2008. s.249)

Zásadní Milotův přínos
Prosadil černobílou kameru.
Použití širokoúhlé optiky – vůbec poprvé v ČR.
Velmi častá práce s ruční kamerou – velmi nezvyklé tehdy.
Zvláštní filmová řeč : rapidmontáž, používání velkých detailů – např. monology hl.postavy ve spojení s významově kontrastními detaily aj.
Stanislav Milota nemá rád barevné filmy. V barevném filmu Milota vidí především omezení filmové poetiky, říká: „…barva jakoby kradla fantazii autorům i divákům, proto většinu současných filmů vidím jako naaranžovanou výkladní skříň… zato v podobě černobílé máte tu možnost fantazie a věc si představit třeba úplně jinak 
„Herz chtěl mermomocí Spalovače dělat barevně. Já ho ale viděl černobíle, hádali jsme se, až jsem mu řekl, že to dělat nebudu…“
Obdivuji, že si Milota troufl natáčet těžkou ruční kamerou (odkud pramení jakoby zvláčnělý a rozkolíbaný pohyb souběžně s postavami) a jako první na Barrandově použily speciálně dovezené objektivy s krátkou ohniskovou vzdáleností (což se projevuje v deformované perspektivě záběrů).
Na technickém scénáři k filmu se podíleli oba dva, práce jim trvala skoro 3 měsíce, Herz psaní technického scénáře považoval nakonec za mnohem náročnější než samotné natáčení.Práce s detailem – kamera vyloženě zblízka Kopfrkingla zkoumá a jakoby se snaží proniknout dovnitř. Vnější neprostupnost figury se kamera pokouší „nátlakově“ zkoumat v logicky nezdůvodněných prudkých nájezdech do velkého detailu tváře nebo náhlými prostřihy makrodetailů oka, úst, šíje. Kamera je často ruční, díky níž je zrůdnost hlavního hrdiny lépe rozpoznatelná, Kopfrkingl před námi vyvstává jako obludný objekt, autoři nám svým zkoumáním chtějí ukázat, jak prázdnou bytostí Kopfrkingl je.

Citace (CSFILM.cz, 2009 [online])

(pan strauss, kočka = příklady zvláštního stylu obrazové řeči

Jedinečnost filmové řeči
Leitmotivy – personifikace smrti.
Plynulé přechody z prostředí do prostředí (mezi obrazy) v jednom záběru – s přetrvávající zvukovou stopu z obrazu předchozího – repliky sedící do obou obrazů.
Rybí oko

Dalším výrazným rysem, který přispěl k obrazovému výrazu filmu, je použití kamery s krátkou ohniskovou vzdáleností, tzv. rybí oko. Krátká ohnisková vzdálenost deformuje snímanou perspektivu, předměty a lidi. Díky tomu se před námi dokonale hroutí Kopfrkinglovo vědomí a my sledujeme s úžasem jeho proměnu na tibetského dalajlámu. Uhlazený spořádaný pán se před námi mění v lidskou zrůdu, velkou zásluhu na tom má právě Milotovo „rybí oko“.
Nejnápaditěji se Milotovi s Herzem podařilo vyřešit výměny prostředí, ve kterých se pan Kopfrkingl ocitá. Scény, kdy kamera najede na Kopfrkinglův obličej a za ním se vymění pozadí, takže když se kamera vzdálí, zjistíme, že hlavní hrdina je v jiném prostředí. S úlekem si uvědomíme, že pro něho neexistují žádné hranice (pro Kopfrkingla.), že je rozpínavý a všudypřítomný, že se prosadí a ovládne prostor za každých okolností

(CSFILM.cz, 2009 [online])
Znepokojující atmosféra vychází z konfrontace zrůdného charakteru a jeho přirozeného začlenění do společnosti. V českém filmu ojedinělá takto výrazná studie proměny pokrytce v zaslepeného vraha.
(PTÁČEK, 2000. s.249. )

Všechny filmové výrazové prostředky přispívají k celkové sugestivitě filmu.

Spalovač mrtvol 1969 – Předtitulková scéna

Výrazové prostředky jsou skloubeny tak, aby samy o sobě kontrastem tvořily metaforu uzavřenosti a klaustrofobního prostoru.
Plynulý a zprvu příjemný hlas hlavní postavy ostře kontrastuje  s rapidmontáží šelem, a v divákovi vzbuzuje první pochybnosti. Záběry mají vnitřní labilitu.

Milota používá jedinečné záběry zvláštních úhlů, kompozic a velikostí. Zuby, symbol agrese, paralelou jsou u rohy…

Hlavní postava je montáží vizuálně vsazena do první sociální vazby, kterou je manželství.

003 Děti v kleci – symbol
Zlom konstrukcí symbolických vztahů ve snaze konstituovat zdání civilní reality je reprezentován záběrem, jehož předmětná náplň se ve dvou opakováních nemění a přece ji vždy vnímáme zcela jinak. Jakmile se Kopfrkingl zmíní o dětech, vidíme jejich celek za mřížemi klece. To vyvolává jasnou asociaci – děti jsou uvězněny. Vzápětí na ně však otec volá – děti se stávají skutečnými. V rámci filmové reality dochází k reakci postav na bezprostřední podnět, čimž se její svět oživuje, soukolí příčin a následků se roztáčí.

(podle BILÍK, 2005. s.31)

Pan strauss

Zrcadlo v zoo – deformace obrazu (rakurs) = deformace charakterů, následně „rybí oko“ = vidíme rodinu jakoby pohledem Kopfrkingla.

Střih není založen na odloučení nadbytečného filmového materiálum, ale s výjimečnou intuicí komponuje strukturu smyslu, pracuje s poměrnými délkami záběrů tak, aby zaměřil jejich zrání a doznívání v divákově mysli. Běžně se užívá střihová skladba především ke zcelení dějové linie, zde je vše organizováno s ohledem na významovou nosnost.
Z již řečeného nám je již jasné, že tlumočení literatury do filmu je kreativní činnost, která nemůže přejímat vzory jiných znakových systémů, ale musí zacházet se specifickými výrazovými prostředky média.

004 Titulky – koláž částí lidských těl.
Titulky předznamenávají krajní polohu díla – stejně jako v literatuře, zde Herz napovídá, že Kopfrkingl je schizofrenik.

005 Začátek – síň (sál Palackého), VD obličejů sedících, vidíme všechny pozdější leitmotivy, leitmotiv – personifikace smrti, Walter Reinke – jak ho kamera popisuje (brada) , VD nástěnných maleb během Kopfrkinglova předčítání

006 U prodavače obrazů – detaily obrazů, leitmotiv smrt, popření identity muže na obrazu – Kopfr.s úsměvem, rychlé střihy VD smutečních vzorů

007 Koupelna – obrovský secesní prostor – 1 dlouhý záběr
Kočka – vidíme jen VD očí, pak misku, pak tlamu, nikoliv prvoplánově sedící kočku u misky = specifické filmařské vyjadřování; jazyk

008 Obývák (byt, návštěva) – rámování záběru – Kopfrkingl je u spodní „kantny“ (jeho detail je kompozičně umístěn ve spodní části „obrazu“) X Walter má oči u horní části – z toho plyne dominance Waltera nad Kopfrkinglem

009 Leitmotiv černovlasé mladé ženy s očima (trochu připomíná podobu jak asi vypadala za mlada Kopfr.manželka) = patrně Kopfr. Představa smrti, která ho vábí a fascinuje

010 Obraz Krematorium – Kopfr.vede nového pracovníka (hraje Menzel) (krom VD lidí a zvláštních rakursů – jinak ruční kamera po interieru

-přechod přes květiny u uren – na louce

011 Obraz Pouť (Kolotoč) – rodina koukající, voskové panoptikum pak (Kopfr.leitmotiv person.smrt) 0011_vid pak zvláštní místnost: zde Kopfr. Svítí oči
-přechod přes zatnutou ruku (odběr krve) – doma – doktor – Kopfr.opět hovoří + střih z panoptika

doktor

012 Krematorium – širokoúhlé – moment , kdy „ohrožuje“ uklízečku, deformace jeho obličeje z jejího pohledu – opět vyjadření šílenství pomocí rybího oka

013 Masérský salón iris

014 Byt

015 Krematorium

016 Byt – návštěva děti – přechod přes obrýleného Miri

017 Box

018 Byt – Vánoce – deformace v ozdobě (širokoúhlý záběr, těžký, museli před kameru dát sklo se zdobením ve stylu ozdoby) pic

019 Návštěva – Walter opět více nahoře v kompozici, Kopfr.vespod = dívá se na něj zespoda nahorů, podřízeně

020 Doktor Betleheim – pak Kopfr.v synagoze špicluje, kdo je žid

021 Nacistické casino

022 Krematorium – nacisté vymění ředitele, Kopfr.hajluje , leitmotiv černá žena

023 Doma – představy, halucinace (Tibet za oknem),
vražda manželky pics

024 Sám sebe vidí jako tibetského mnicha – širokoúhlý = šílenství jeho

025 Krematorium – pohřeb – nacist.proslov
-leitmotiv zde

026 Nevěstinec nacistický – záběry přes zrcadla, herci sami otočením zrcadla změní situaci – herec určuje informaci pro diváka
(= zkratka, útržky, paralelní děje, změny prostoru, podivný prostor) vid026

027 Doma – Kopfr.bere Miliho ven – jdou hřbitovem do krematoria – změna ohniskové vzdálenosti + odjezd kamery – z toho plyne pomalé tempo výrazné změny velikosti záběru – změna také významová (z D do C ale tempo pomalé) vid027

028 Krematorium – chlapec sundá brýle – bezbrannost chlapce vyjádřena záměrnou nízká hloubkou ostrosti obraz
-divák se dostává do děje – vidí situaci chlapcovým pohledem
-protipohled je v D smrtící nástroj (vid028) (D chlapec)
-protipohled deformace širokoúhlým sklem- ve 2 krocích působí Kopfr.jako zrůda (deformovaný charakter)
-pak VC celé místnosti
-po vraždě opět halucinace sebe sama jako tibetského mnicha
-využití postavy kameramana pro divákův pocit subjektivity
-deformace mnich – trpaslík – střih – Kopfr.se začíná cítit jako nadčlověk
-extrémní rakurs = vyjadřuje smysl (obsah) scény

odchod krematorium – strop – střih

029 Kancelář nacistického funkcionáře – rapidmontáž obrazu Zahrada pozemských slastí – část triptychu zvaná Peklo (Hieronymus Bosch)

vlastním jménem Jeroen Anthoniszoon van Aken
(jinak triptych obsahuje ještě Ráj a Pozemské rozkoše s řadou nahých postav

030 Doma – odchod s dcerou do krematoria – potkají menšíka – díky tomu dcera tuší nebezpečí

031 Krematorium – širokoúhlé záběry + chůze s kamerou
Vyjadřují drama, honičky Kopfr.s dcerou
031pic

032 Vize (halucinace) – širokoúhlý – sama sede jako tibetského mnicha (láma) – nadhled
Střih
Podhled Kopfr. + perspektiva chodby krematoria, dcera zděšeně běží chodbou

Mnich – změna perspektivy – vyjadřuje, že ho vede, vede ho ven ze dveří – obraz venku přeexponovaný (= vysněné, rajské venku)

Střih

033 PC Kopfr.přeexpozice obličeje + deformace širokoúhlé

C auto před krematoriem – během záběru změna clony objektivu (proto z přeexpozice do normální expozice) – vyjadřuje, že vize se prolíná do reality

PD Kopfr.deformován – zrůda – déšť

Nacista ho bere pod deštník a vede k autu = vyjádření důležitosti Kopfr.pro nacisty

Pohled z auta dopředu – dvojexpozice – v korunách stromů vidí tibetský chrám

Spalovač mrtvol 1969 – soupis pramenů
HERZ, Juraj. Spalovač mrtvol. [ DVD ] . Vlastní záznam z vysílání. Česká televize, 2007. 96 min.
DIMITROV, Antonín. [ PLAKÁT ] . Československo, Praha : Barrandov, 1968

Spalovač mrtvol 1969 – použité zdroje
PTÁČEK, Luboš. 2000. Panorama českého filmu. 1.vyd., Olomouc : Rubico 2000. 514 s. , s.124; s.327.
HAMES, Peter. 2008. Československá nová vlna. 1.vyd., Brno : Kma, s.r.o. 2008. 344 s. , s.249.
BILÍK, Petr. 2005. Česká literatura a film. 1.vyd., Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci. 2005. 41 s. s.31.

Spalovač mrtvol 1969 – použité zdroje

CSFILM.CZ 2009. Filmpost [online]. [cit. 28.4.2011]. Dostupné z WWW: .
SITGES 2011. Sitges Film Festival [online]. [cit. 28.4.2011]. Dostupné z WWW: .
IMDB.COM INC. 2011. International Movie Database [online]. [cit. 28.4.2011]. Dostupné z WWW: .

Wikimedia Foundation. 2011. Wikipedie – Otevřená encyklopedie [online]. [cit. 28.4.2011]. Dostupné z WWW: .

Filmová rešerše – Věra Chytilová – zahraniční ohlasy

Rešerše v NFA (Národní filmový ústav)

Každý badatel – člen NFA má možnost přistupovat do světových filmových databází, jako jsou mezinárodní filmová databáze IIFP Plus, databáze britského filmového institutu BFI, mezinárodní federace filmových archivů FIAF či amerického filmového institutu AFI aj. Na adrese http://film.chadwyck.co.uk.arl.nfa.cz:2048/fiaf/home je rozcestník vyhledávání informací ze všech těchto institucí. Je možné vyhledávat i z domova, já však dala přednost osobní návštěvě. Vlivem politické situace v naší zemi jsou bohužel starší ročníky filmových časopisů neúplné, a tak se mi nepovedlo (ani ve Francouzském institutu) nalézt přímo konkrétní výtisk časopisu Positif.

 

POSITIF_03_1978

V databázi FIAF International Index To Film Periodicals Plus jsem zjistila, že v časopise Positif o Věře Chytilové (uvedena jako „Vera Chytilova“) skutečně psali, a to na stránce 54 v čísle 204 z března roku 1978 v souvislosti s filmem Hra o jablko. Autorem článku s názvem „Elle a 330 désirs ou le Jeu de la pomme“ (v překladu „Ona má 330 tužeb aneb Hra o Jablko“) je Françoise Audé. Je přiložen scan článku, ale zde mé pátrání nekončí. V databázi francouzské národní knihovny http://www.bnf.fr zjišťuji, že časopis Positif vychází od května 1952 v Lyonu, a jeho zakladatelem je stále žijící Bernard Chardère (1930 – ). Časopis má webové stránky http://revue-positif.net – je možné si objednat číslo i staré, třeba přímo i ono číslo 204 z roku 1978. Kromě stručného převyprávění děje bych celkové vyznění článku popsala jako nepříliš nadšené. Autor hodnotí styl kamery, a poznamenává, že od Sedmikrásek Chytilová pokračuje ve svém osobitém stylu, vlastním „kaleidoskopickém“ pohledu na svět, svět, který ve Hře o jablko vyznívá jako marný.

CINEMA_dasa_blahova_06_1978

Díky stránce http://calindex.eu na které jsou indexovány francouzské filmové časopisy a je možno nahlížet jejich obálky, jsem zjistila, že o filmu Věry Chytilové psali také v dalších periodikách, jejichž seznam i s titulními stránkami je na webu http://calindex.eu/film.php?op=listfilm&nf=11842&min=0 . Kromě zmínky – v souvislosti s filmovým festivalem v Berlíně v Positif 198, str. 65, o Hře o jablku psali také v Jeune Cinéma č. 112, str. 48; Jeune Cinéma č. 157, str. 31; v časopise Image et Son – La Revue du Cinéma č. 78, str. 161; Image et Son – La Revue du Cinéma č. 330, str. 138; v periodiku Écran č. 60 na str.29; Écran 70, str.65; v časopise Cinéma č. 234 se dokonce na titulní straně objevila herečka Dáša Bláhová – v souvislosti s filmem Hra o jablko, Cinéma č. 234 na str.85; v dvojčísle Cinéma 247 – 248 o Věře Chytilové psali na str.164 a v časopise Cinématographe č.33 na str.40.
 

Prameny:

NÁRODNÍ FILMOVÝ ARCHIV. 2012. Online katalog knihovny NFA [online]. [cit. 5. 6. 2012] Dostupné z WWW: <http://www.nfa.com/ >

 

Bibliothèque nationale de France 2011. Francouzská národní knihovna [online]. [cit. 5. 6. 2012] Dostupné z WWW: <http://www.bnf.fr/fr/acc/x.accueil.html >

 

FIAF International Index To Film Perioficals Plus. 2011. Mezinárodní index filmových periodik [online]. [cit. 5. 6. 2012] Dostupné z WWW: <http://film.chadwyck.co.uk.arl.nfa.cz:2048/fiaf/framesets/fiaf_frameset.htm >

POSITIF – REVUE MENSUELLE DU CINÉma. 2012. Web časopisu Positif [online]. [cit. 5. 6. 2012] Dostupné z WWW: <http://revue-positif.net/ >

CALINDEX. 2012. Index francouzských filmových periodik [online]. [cit. 5. 6. 2012] Dostupné z WWW: < http://calindex.eu >